Přivítali jsme se s balónem, házeli jsme si a kutáleli, říkali jsme si, jaký je (jeden z názorů zněl hranatý) a čím vším by mohl být, až jsme se dopracovali k vajíčku a to dokonce tučňáčímu. Naposledy jsme si vajíčko opatrně poslali dokolečka a uložili ho před svačinou do polštářů. Ještě jsem se rozcvičili a odebrali se na svačinu
Úspěch měla pomazánka od Alči. Po ní jsme se pustili do hry na zrcadlo a pak mohl každý předvést zvířátko a ostatní jsme hádali, oč jde. Tato aktivita měla úspěch, děti bavila a já jsem se u ní také bavila. Dostali jsme se opět k tučňákům a jako tučňáci jsme si zahráli dvě hry - v prvním kole tučňáci přenášeli vajíčko mezi nohama na druhou stranu kry a v druhém prchali před kosatkou po krách z papíru. Také jsme se naučili básničku. Pak jsem dětem nabídla, že před kreslením tučňáků jim povím pohádku. Byla jsem zvědavá, jestli to vydrží, jen tak ležet a poslouchat a byla jsem velmi překvapená. Pohádka byla o třech tučňácích a kosatce Vilmě (na motivy pohádky O třech prasátkách). Nakonec jsme si tučňáky a kosatky nakreslili a nechali jsme dětem prostor pro hraní. Za zmínku ještě stojí druhá svačinka, která byla zatím nejluxusnější v tomto roce - kremrole z Bašovic křtin. Děkujeme, snědla jsem asi čtyři.Program byl tentokrát šitý horkou (nebo unavenou?) jehlou, ale jsem moc ráda, že jsme spojily síly a škola se uskutečnila!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.